Zpráva ze zastupitelstva, červen 2016

Poznámka: Tento text byl původně publikován na Facebooku ve skupině Letenská parta. Pro účely publikace na tomto webu jsem ho rekonstruoval ze svých poznámek, znění se nemusí přesně shodovat s původně publikovaným. Jako datum je uvedeno datum konání příslušné schůze.

Příznivcům i odpůrcům mých zpráv z jednání zastupitelstva nabízím jejich další vydání. Ať už je považujete za vhodné či nevhodné, zajímavé či nezajímavé, pravdivé či nepravdivé, je smutným faktem, že jde o jedinou možnost, jak se písemnou formou s obsahem schůze seznámit. Ani více než 24 hodin po skončení jednání o něm MČ totiž nebyla schopna vydat žádnou písemnou zprávu ani publikovat přijatá usnesení.

Otevřená radnice porušuje zákon o svobodném přístupu k informacím

Na minulém jednání zastupitelstva jsem upozornil na to, že “otevřená” radnice Prahy 7 nezveřejňuje ty informace poskytnuté podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které neposkytla dobrovolně, ale byla k tomu donucena na základě úspěšného odvolání nebo stížnosti, což je v rozporu se zákonem.

Následně mne pan radní Zelenka v této skupině veřejně napadl následujícím výrokem: “Zajímavé, že vám ze zprávy vypadla vaše veřejná blamáž se stošestkami, na které se ukázalo, že neumíte/nechcete správně interpretovat ani tento jednoduchý zákon. Navíc místo abyste uznal chybu a za křivé obviněni se omluvil, tak jste zbaběle utekl, když jste musel uznat, ze MC nepochybila.”

Pravdu má pan Zelenka v tom, že zákon o svobodném přístupu k informacím je velice jednoduchý. Je proto s podivem, že ho dokážu správně interpretovat já jako běžný občan a laik a nikoliv úředníci (a politici) městské části, kteří to mají v popisu práce a jsou za to štědře z našich daní placeni. Vedoucí útvaru interního auditu, pan Pořízka, veškeré mé námitky po konzultaci s ministerstvem vnitra uznal v plném rozsahu. Písemně sdělil, že MČ Praha 7 postupovala při zveřejňování, resp. nezveřejňování informací poskytnutých podle zákona 106 protizákonně a zjednal promptně nápravu, za což mu tímto děkuji.

Pan Zelenka se na jednání zastupitelstva bez omluvy nedostavil, takže doufám, že mu můj vzkaz - že se on mně omlouvat nemusí, neboť omluva od člověka jeho kvalit pro mne nemá žádnou hodnotu - mu jeho kolegové vyřídili.

Právní posudky k Paláci Stromovka

V souvislosti s agendou svobodného přístupu k informacím jsem vrátil k evergreenu, kterým je moje žádost o právní analýzy týkající se možného ukončení nájemní smlouvy stran Paláce Stromovka. Úřad o ní nyní rozhoduje již posedmé, neboť všech šest jeho předchozích rozhodnutí nadřízený orgán zrušil pro nezákonnost.

Starosta Čižinský to opakovaně vydává za úspěch a opakovaně prohlásil, že nadřízený orgán s postupem městské části souhlasil. Je pravdou, že skutečně jednou napsal, že jeden z důvodů (jediná z mnoha absurdních výmluv) se jeví jako pravděpodobně správně použitý. Byla to nicméně jenom letmá poznámka, neboť nadřízený orgán nemohl tyto důvody vůbec zkoumat, neboť mu městská část v rozporu se zákonem pětkrát ze šesti případů neposkytla informace, podle kterých by mohl rozhodovat meritorně (a i v onom jediném případě odvolání uznal za důvodné a rozhodnutí MČ za nezákonné).

Aniž bych chtěl opět zabíhat do zdůvodňování - které si ostatně bude muset MČ muset obhájit před nadřízeným orgánem - rád bych se zastavil u té části, kdy kancelář starosty nebyla ochotna či schopna - celkem pětkrát a po extenzivním výkladu a polopatickém návodu ze strany nadřízeného orgánu - poskytnout kompletní spisový materiál pražskému magistrátu, jakkoliv jí to zákon ukládá.

Tázal jsem se tedy pana starosty Čižinského: Jsou jeho spolupracovníci opravdu tak neschopní? Nebo to dělají schválně a brání nadřízenému orgánu meritorně rozhodnout, protože hrají o čas? Pokud se jedná o neschopnost, jaké důsledky z toho vyvodil nebo hodlá vyvodit? Pokud je to schválně, pokládá za normální a správné si z pozice orgánu veřejné moci vytírat zadek zákonem o svobodném přístupu k informacím a správním řádem?

Odpověď na tyto otázky se mi bohužel nepodařilo z pana starosty dostat ani po opakované urgenci. Nevadí, zkusím to někdy příště. Třeba pomocí návodných obrázků, jestliže moje otázky byly příliš složité.

Přísedící k soudu, která nezná ani jeho název

Byli také zvoleni tři přísedící k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Na překážku nebyla ani skutečnost, že dva zájemci o tuto pozici se neobtěžovali ani osobně dostavit a třetí zájemkyně nebyla schopna správně vyslovit ani název soudu, u kterého si přeje být přísedící. Ale to je spíš taková perlička, tragický stav a prapodivná pozice laických prvků české justice jsou v oboru dobře známým problémem a jeho řešení je za hranicemi možností Prahy 7.

Úřad se nevejde do nové radnice

Den po minulém jednání byl vyhlášen výsledek architektonické soutěže na novou radnici Prahy 7. Pan starosta Čižinský 20. listopadu loňského roku na setkání, na němž radní své poddané seznámili s tím, jakou radnici si za jejich peníze rozhodli koupit, řekl: “Naším hlavním cílem je, aby lidé našli všechno to, co hledají na jednom místě. A budeme usilovat i o to, aby pokud to bude jen trochu možné, aby s námi byl i ten úřad práce, který je v současné chvíli ve stejné budově, ve které sídlíme my.”

Že všechno na jednom místě nebude, už je jasné. Poté co pan Zelenka na stejném setkání řekl, že potřeby úřadu se z dlouhodobého hlediska nemění, mu - nepříliš překvapivě - přibyla další agenda, totiž vyřizování větší části přestupků, pročež tato část úřadu bude někde mimo, protože do nové radnice se nevejde, protože je příliš malá.

Zato se tam vejde kavárna a galerie. Je všeobecně známo, že Praha 7 je vyprahlou pouští, kde komerční subjekty nejsou schopny provozovat restaurace, kavárny a galerie a obyvatelstvo je tedy sužováno jejich akutním nedostatkem. Mnohdy musí k nejbližšímu stravovacímu zařízení ujít i několik desítek metrů! Lze tedy pochopit, že se jako veřejnoprávní korporace MČ cítí nucena vstoupit do tohoto byznysu a nahradit služby, které soukromníci nejsou schopni poskytovat.

Přesto se však do mysli vkrádá otázka, jak že to bude s tím úřadem práce, o kterém starosta prohlásil, že bez pomoci úřadu “je riziko, že úřad práce může sídlit úplně někde jinde, dokonce i v jiné městské části, protože Úřad práce nemá tu povinnost, jako Praha 7, sídlit nebo vlastnit jenom nemovitosti a pozemky na svém území”. Umístění ÚP bylo také jednou z výmluv, proč si pro své sídlo MČ musí budovu koupit a ne si pronajmout některé z mnoha volných kanceláří, které na Praze 7 jsou a kvůli parkovacím zónám je nikdo nechce. Že prý soukromý majitel by takového nájemce nechtěl.

Jako profesionální politik starosta samozřejmě neslíbil, že udělá cokoliv konkrétního a měřitelného. Nicméně slíbil, že budete usilovat. Požádal jsem jej tedy, aby spoluobčany seznámit s tím, jak konkrétně to úsilí vypadalo a jakým protivenstvím musel čelit, že se - pokud vím - nepodařilo požadavek na umístění ÚP vtělit ani do studie proveditelnosti, ani do zadání architektonické soutěže. Seznamu úkladů a protivenství ani popisu jistě vyčerpávajícího úsilí o jejich překonání jsme se žel bohu nedočkali.

Zato jsme se dozvěděli, že Úřad práce přítulnost ÚMČ nesdílí a stěhovat se podle všeho nehodlá.

Strategický rozvoj

Za reálného socialismu se plánovalo na pětiletky. Od té doby došlo k jistému pokroku, takže současní socialisté na radnici plánují dokonce na šest let. V rámci toho schválili strategický plán rozvoje na nejbližších šest let. Dokument je milý tím, že ukládá stanovovat konkrétní měřitelné cíle a tyto vyhodnocovat. To je dobře, to je základem dobré veřejné správy. Pokud veřejná správa cosi činí, měla by vědět proč a měla by to po čase vyhodnotit, aby viděla, zda činila dobře anebo by měla odčinit.

Současné vedení městské části koncepčním přístupem zatím moc neslyne. Místo toho postupuje metodou prepubertálních experimentátorů: je třeba vykázat nějakou činnost, tak prostě něco zkusíme udělat a ono to nějak dopadne. Hlavně věci, které vypadají dobře, při nejhorším se schováme za dobré úmysly, když z toho bude průšvih. Není ovšem pravděpodobné, že by se tento přístup do budoucna změnil, protože strategický plán rozvoje je prakticky prost jakýchkoliv ověřitelných cílů a sestává prakticky výhradně z údajů opsaných od staťáku a velkohubých (leč vágních) prohlášení.

Restaurace U knížete Potěmkina

Má se začít opravovat Šlechtova restaurace, podle pomalovaných plachet známá též jako “U knížete Potěmkina”. Těžko říct, zda “už zase” nebo “ještě pořád”, neboť tento stav trvá posledních několik desítek let. Pokud se chcete podívat, jak to vypadá s těmi konkrétními a měřitelnými cíli, přečtěte si schválený text memoranda s Hlavním městem Prahou. Ten je v podstatě bezpodmínečnou kapitulací, v níž se městská část vzdává jakýchkoliv konkrétních nároků a možností výměnou za naději, že Praha ten nešťastný barák snad konečně nějak opraví. Nebo, bude-li oprava probíhat podle osvědčeného modelu posledních let, během let následujících definitivně spadne a bude pokoj. Má tam být restaurace, ale nemá se zvýšit počet aut ve Stromovce. Zásobování bude probíhat nejspíše horkovzdušnými balóny, stejně jako doprava hostů.

Praha 7 zase krade

Městská část Praha 7 ve svém oficiálním profilu na Facebooku používá pro své propagační statusy obrázky ze služby Google Street View, aby nemusela vysílat své zaměstnance na taková odlehlá a nebezpečná místa, jako je třeba Strossmayerovo náměstí. Prostě se típne screenshot a je to. Drobný problém je, že tak činí v rozporu s licenčními podmínkami společnosti Google, která takové užití zapovídá.

Otázal jsem se, zda má Městská část Praha 7 se společností uzavřenu nějakou zvláštní licenční smlouvu, která by jí porušování obecných podmínek povolovala, nebo zda obrázky již tradičně ukradla. Že si vedení radnice s autorským právem hlavu nedělá, to víme už z minulosti, z ukradeného článku z The Atlantic, kterým byla uvedena nová generace propagandistické obecní drbny Hobulet. Pan starosta sice o žádné smlouvě neví, leč přislíbil, že záležitost prověří a že pokud jím řízený spolek krade, už to příště neudělá. P. T. čtenářům tento postup doporučuji příště vyzkoušet, až vás bude Městapo odtahovat, protože máte o den propadlou parkovací kartu. Dejte pak vědět, jak to dopadlo.


I toto zasedání jsem bohužel musel opustit poněkud předčasně těsně před sedmou. Nikoliv protože bych se bál kocourkovských radních, ale protože se bojím své přítelkyně. Hladová samička v závěry těhotenství je horší než dva hladoví vlčáci, jak mohu osvědčit z osobní zkušenosti. Referát o projednávání zpráv o činnosti výborů mezi zasedáními zastupitelstva tedy ponechám na těch, kdo jsou za to placeni.

Poslední aktualizace: 13. 6. 2016. Kompletní historii změn najdete na GitHubu.